Když Ernő Rubik vynalezl svou slavnou kostku, netušil, že bude její skládání vášní pro miliony lidí. Máte taky doma Rubikovu kostku, ale nikdy jste ji nesložili? Dobrou zprávou je, že nejde o nerozluštitelný hlavolam. Stačí jen znát ten správný postup, a těch je hned několik. Naučte se, jak vyřešit Rubikovu kostku, a pak se směle vrhněte na speedcubing.
Na začátek trocha historie – Rubikovu kostku vynalezl maďarský sochař a profesor architektury Ernő Rubik v roce 1974 (a patentoval si ji o rok později). Původně měla sloužit jako pomůcka pro studenty, aby lépe pochopili prostorovou geometrii, sám Rubik tvrdil, že se snažil vytvořit dobrý matematický úkol pro své žáky. Na přelomu 70. a 80. let 20. století se z ní ale stal hit a brzy také jeden z nejprodávanějších hlavolamů na světě. Původně se jmenovala Magic Cube, až po uvedení na trh v západních zemích se přejmenovala na Rubikovu kostku na počest svého vynálezce.
Po obrovském úspěchu v 80. letech zájem o Rubikovu kostku postupně klesal, zejména kvůli novým trendům, ale na přelomu 21. století se vrátila na výsluní díky rozvoji internetu, videonávodů a rozšiřujícím se komunitám speedcuberů. Rubikova kostka si opět získala miliony fanoušků, kteří soutěžili ve speedcubingu = rychlostním skládání. Moderní technologie a algoritmy umožnily skládání kostky v neuvěřitelně krátkém čase a právě díky tomu se speedcubing stal oblíbeným sportem a dokonce vznikla světová asociace (WCA – World Cube Association).
Rubikova kostka není pouhá hračka nebo hlavolamačský oříšek, pro mnohé se stala symbolem inteligence, logického myšlení a trpělivosti. Často se používá také ve vzdělávacích programech k rozvoji matematického a prostorového uvažování.
Nejzákladnějším typem je Rubikova kostka 3×3×3. Princip hlavolamu se pak přenesl na menší i větší rozměry, vznikla tak menší a jednodušší verze Rubikovy kostky 2×2×2, složitější Rubikova kostka 4×4×4 a větší modely pro pokročilé speedcubery, které nabízejí náročnější výzvu díky většímu počtu dílků a složitějším algoritmům. Nechybí ani speciální a sběratelské verze v omezeném množství kousků.
Postupně se upustilo i od podoby krychle, setkat se tak můžete s nejrůznějšími tvary.
Pokud patříte mezi pokročilé speedcubery, víte, co od kostky chcete. Začátečníci nemají svůj styl a špatně zvolená kostka je může od skládání odradit. Nebojte se začít s levnější, jednodušší Rubikovou kostkou a až potom přejděte na pokročilejší varianty, které mají svá specifika. Kromě úrovně obtížnosti vás bude zajímat i provedení kostky. Nejčastěji se setkáte s tzv. stickered (se samolepkami) a stickerless (bez samolepek) modely. Výhodou Rubikových kostek se samolepkami je to, že v případě poškrábaných samolepek je snadno vyměníte za nové. Navíc si můžete vybrat vlastní odstíny. Barvy ale s výjimkou speciálek nezasahují až k okrajům. Barvy u stickerless modelů jsou až do krajů, což je lepší pro skládání. Pokud ale kostku poškrábete, zůstane poškrábaná.
Dále vyvstává otázka, zda pořídit nemagnetickou nebo magnetickou Rubikovou kostku. Pokud uvažujete o speedcubingu, zvažte magnetickou verzi. Magnety pomáhají při otáčení zarovnávat strany a přitáhnout je tam, kam patří. Výsledkem je rychlejší a přesnější řešení Rubikovy kostky. Ale pozor, pokud při otáčení hodně přestřelíte, ani magnety vás nezachrání. Subjektivním faktorem je pak pocit z otáčení kostky. Zpravidla se musíte rozhodnout mezi rychlostí (menší ovladatelnost) a stabilitou (ovladatelnější, ale pomalejší).
Řešení Rubikovy kostky je vícero. Záleží na tom, jakou kostku si vyberete (Rubikova kostka 3×3×3, 2×2×2, 4×4×4 apod.) a jakou metodu zvolíte. Každý postup se liší průměrným počtem tahů a množstvím algoritmů, které je potřeba si zapamatovat. Aby vám skládání Rubikovy kostky šlo lépe, je potřeba se seznámit se značením tahů.
Apostrof [‘] znamená, že stranu otočíte proti směru hodinových ručiček a číslo 2 za písmenem vyjadřuje otočení o 180 stupňů.
Krok 1 – složení bílého kříže
Začněte s bílým středem otočeným dolů. Kříž je snadnější skládat nahoře, ale pokud chcete zlepšovat své dovednosti, učte se skládat ho dole – je to rychlejší a dělá se to tak i u pokročilejších metod. Skládání kříže byste měli zvládnout intuitivně (bez algoritmů), dejte si ale pozor, abyste složili kříž tak, aby souhlasily i barvy po stranách (tj. například zelený střed musí k bílému kříži přiléhat zelenou kostičkou).
Nejjednodušším způsobem, jak vytvořit bílý kříž, je dostat všechny hrany do horní vrstvy bílou stranou nahoru (kolem žlutého středu), všechny hrany spárovat se souhlasným středem a pak otočit o 180°. Pomůžou vám tahy RUR’, F’, F’RUR’, F2.
Krok 2 – dokončení první vrstvy
Dokončete celou vrstvu umístěním odpovídajících rohů. Pokud jste zvládli sestavit bílý kříž svépomocí, je dost dobře možné, že si sami poradíte i s tímto krokem. V opačném případě hledejte rohové dílky s odpovídajícími barvami – příklad: pokud vkládáte do spodní vrstvy mezi zelený a oranžový střed, najděte si zeleno-bílo-oranžový roh.
Bílý roh může být orientovaný do 3 stran:
Krok 3 – složení druhé vrstvy
První vrstvu máte hotovou, teď je čas dokončit střední vrstvu. V této fázi vkládáte hrany mezi střední vrstvy tak, aby boční strana odpovídala barvě středu. Pokud potřebujete roh vložit na pravou stranu, proveďte tah URUR´U´F´UF. Pokud skládáte roh doleva, použijte algoritmus U´L´ULUFU´F´.
Krok 4 – sestavení žlutého kříže
Cílem je na horní straně složit žlutý kříž. Na kostce budete mít jeden ze tří vzorů – žlutý střed, pásek nebo písmeno L. Ve všech případech vám pomůže algoritmus RUR´U´ (tzv. sexy move), akorát ho vždy použijete trochu jinak.
Krok 5 – doplnění rohů třetí vrstvy
Žluté rohy můžou být na správném místě, ale špatně otočené. Nastavte si kostku tak, aby byl nesprávně orientovaný žlutý roh vlevo vpředu. Použijte algoritmus DLD´L´, než se roh otočí žlutou stranou nahoru. Dejte si pozor, abyste kostku drželi pořád stejně. Jediné, co uděláte, je otočení vrchní vrstvy (tah U nebo U´) tak, aby se na pozici vlevo vepředu objevil další žlutý roh, který je špatně orientovaný. Pravidlo je jednoduché = otáčet všechny rohy na jednom místě, tj. buď vlevo vepředu nebo napravo (v takovém případě byste ale využili algoritmus D´R´DR). Celý proces zopakujte se všemi špatně orientovanými rohy. I když se vám rozhází zbytek kostky, nebojte se, při otočení posledního rohu se první dvě vrstvy kostky složí opět do původní polohy.
Krok 6 – prohození dílků poslední vrstvy
Budete potřebovat dva algoritmy, tím prvním složíte rohy a druhým hrany. Najděte si tzv. světla = dva stejné rohy na správném místě. Natočte stranou se světly směrem dozadu, otočte kostku bílou stranou k sobě (tah x) a proveďte R´UR´D2RU'R'D2R2(x'). Tímto se vám složí rohy horní vrstvy. Může se vám stát, že ani na jedné straně nenajdete světla. V takovém případě si je vytvoříte, chytnete kostku bílou stranou k sobě (tah x) a použijete stejný algoritmus R´UR´D2RU'R'D2R2, tím se vám vytvoří světla, která vyřešíte zopakováním stejného tahu.
Krok 7 – prohození středů na správná místa
Může nastat situace, kdy budou tři středy špatně a jeden na svém místě, nebo budou všechny čtyři špatně umístěné. K vyřešení slouží dva základní algoritmy:
Máte-li jednu stěnu složenou, natočte ji dozadu a začněte s tahem. Jestliže nemáte ani jednu stranu hotovou, algoritmus provedete dvakrát. Může se stát, že se kostka ani tak nesloží, ale to nevadí, stačí algoritmus zopakovat a pak by mělo být hotovo.
S trochou tréninku podle tohoto postupu složíte Rubikovu kostku i za minutu. Existují i jiné metody, které jsou rychlejší. Oblíbená je například metoda CFOP (Jessica Fridrich's method), Lars Petrus method, Zborovski-Bruchem method či corners first, které se využívají hlavně ve speedcubingu.
Možná to ani nevíte, ale pokud umíte složit kostku 3×3 zvládnete složit i Rubikovu kostku 2×2. Stačí složit jednu vrstvu a pak otočit a prohodit rohy. Pokud vám nejde o rychlost, existují poměrně jednoduché, ale pomalejší metody. Chcete trhat rekordy? Mrkněte třeba na metodu Ortega.
Rubikova kostka 4×4 už může být trochu oříšek a musíte něco umět, není tedy úplně pro začátečníky. Pro úspěšné složení se vyplatí umět složit kostku 3×3, a to jakoukoliv metodou. Důležité je také vědět, jak jdou po sobě barvy – to znamená naučit se tzv. color scheme Rubikovy kostky. Rubikova kostka 4×4 totiž nemá pevné středy, ty si musíte složit sami a k tomu potřebujete znát správnou orientaci barev, jinak se nikam nepohnete.
Podobně to platí i pro Rubikovu kostku 5×5×5. Znalost 3×3 kostky je nutností, složení 4×4 velkou výhodou.
Pokud jste propadli speedcubingu, patrně vás bude zajímat, jak si stojíte s rychlostí. K tomu slouží timery nebo mobilní appky, jako je například Twisty Timer nebo Cubetime, kde si můžete vést i statistiky. Existují i aplikace (CubeX, Cube Solver), které vám pomohou s řešením Rubikovy kostky. Pomocí fotoaparátu naskenujete zamíchanou kostku a appka vám ji pomůže složit.
Jakmile se stanete mistry ve složení Rubikovy kostky, můžete se zúčastnit nejrůznějších soutěží, a to jak v tuzemsku, tak i ve světě. Svou vášeň můžete sdílet i v podobně smýšlející komunitě třeba ve facebookové skupině orientované na speedcubing. Vyplatí se sledovat také jeden z nejoblíbenějších kanálů na YouTube J Perm.
Rekordy se stanovují v několika kategoriích. Prvenství ve skládání Rubikovy kostky 3×3×3 v současnosti drží Američan Max Park, kterému se to povedlo za neuvěřitelných 3,13 sekund. Všechny rekordy najdete na stránkách World Cube Association. Nechybí ani nejrůznější kuriózní rekordy, jako je skládání poslepu, nohama, jednou rukou, pomocí vidličky a nože, během volného pádu či žonglování nebo na jeden nádech pod vodou.
Celkový počet kombinací je naprosto neuvěřitelné číslo. Pro kostku 3×3×3 je to 43 252 003 274 489 856 000 kombinací, tedy přes 43 trilionů (v angličtině kvintilionů). A každou z těchto kombinací lze vyřešit v pouhých 20 tazích.
Na kostce můžete vytvořit i nejrůznější vzory, kterým se říká patterny. Sestavíte tak jednoduchou šachovnici, kostku v kostce (a třeba i v další kostce), 6 křížů nebo barevně prohodíte středy. I na tyto patterny najdete na internetu několik návodů. Nebo si vymyslete svůj vlastní originální vzor, fantazii se meze nekladou.